Spotřebitelské soutěže od roku 2017 v „novém“
Po letech velmi nepřehledné situace na trhu spotřebitelských soutěží a sporů s dozorovými orgány, by mělo konečně dojít v této oblasti ke změně. Úprava spotřebitelských soutěží se s konečnou platností přesune ze zákona o loteriích (nově ze zákona o hazardních hrách) do zákona o ochraně spotřebitele. Důvodem je zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, který byl schválen v letošním roce a jehož účinnost s výjimkou několika málo ustanovení, která jsou již účinná od 15. 6. 2016, nastane ke dni 1. 1. 2017. Zákon o hazardních hrách zruší dosud účinný zákon o loteriích a jiných podobných hrách, který obsahuje i tolik kritizovanou a nešťastně formulovanou právní úpravu tzv. spotřebitelských soutěží, která byla dle mého názoru v rozporu s evropským právem. Zajímavá je důvodová zpráva k novému zákonu o hazardních hrách, která v této souvislosti mj. uvádí:
„Z navrhované úpravy byly nově vyjmuty hazardní hry ve formě spotřebitelských soutěží, anket a jiných akcí o ceny, jejichž úprava obsažená v zákoně č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jeví z pohledu evropské judikatury značné známky nekompatibility s právem Evropské unie.“
V zákoně o ochraně spotřebitele se již koncem roku 2015 objevila definice spotřebitelské soutěže, která byla právě předzvěstí přesunutí celé této problematiky do uvedeného zákona, tak jak to předjímá samotná směrnice o nekalých obchodních praktikách. Od 1. 1. 2017 budou tedy spotřebitelské soutěže posuzovány z pohledu toho, zda nejsou tzv. nekalou obchodní praktikou, ale nebudou již spadat pod regulaci zákona o hazardních hrách.
Provozovatelé spotřebitelských soutěží budou muset dbát na to, aby se nedostali do rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, tj. aby tyto akce nebyly označeny za nekalou obchodní praktiku. Vzhledem k tomu, že obecná regulace nekalých obchodních praktik platí již poměrně dlouhou, tak u soutěží pořádaných zkušenými zadavateli a reklamními agenturami v tomto nespatřuji zásadní problém, budou-li pravidla jasná a srozumitelná stejně tak jako komunikace soutěže.
Problémy mohou nastat spíše v případech, kdy soutěžní mechanika bude obsahovat některé hraniční prvky, které by mohly naplnit znaky tzv. hazardní hry definované v novém zákoně o hazardních hrách. Tato definice stanoví, že hazardní hrou se rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.
Z uvedené definice vyplývá, že zákon o hazardních hrách se vztahuje pouze na takové hry, sázky a losy (dále jen společně jako „hra“), v nichž jsou kumulativně naplněny tyto dva základní znaky:
1) Sázející musí do takové hry vložit sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a současně
2) o výhře nebo prohře v takové hře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.
Definici „sázky“ lze nalézt v ust. § 4 odst. 1 písm. d) zákona o hazardních hrách. Z této definice mj. vyplývá, že za sázku by neměla být považována např. koupě zboží za obvyklou cenu (případně za cenu sníženou v rámci určité slevové akce), dále zapojení do soutěže prostřednictvím internetové sítě, která je účastníkovi soutěže přístupná na základě obvyklé smlouvy (např. připojení v domácnosti na základě individuální smlouvy s účastníkem soutěže, připojení ve veřejné internetové kavárně apod.) ani zapojení do soutěže prostřednictvím SMS zprávy, která je odeslána za standardní cenu vyplývající z oficiálního tarifu/ceníku mobilního operátora, s nímž má účastník uzavřenou odpovídající smlouvu.
V praktické rovině to znamená, že dojde k částečnému uvolnění regulace a rozšíření možností herních konceptů. Konkrétně, nebude-li podmínkou účasti v soutěži úhrada sázky, tak jak je definována v zákoně o hazardních hrách, bude možné určování výherců i formou náhodného výběru, tj. např. losování bez dosud platných finančních limitů hodnoty výher (20.000,- Kč na výhru a 200.000,- Kč celkově na výhry za jeden kalendářní rok) a oznamování na Specializovaný finanční úřad. Konkrétním příkladem může být soutěž, ve které provozovatel, stanoví jako podmínku účasti v soutěži zakoupení čokoládové tyčinky, jejíž obvyklá cena je např. 12,- Kč a nebude po účastníkovi požadovat žádnou úhradu sázky. Provozovatel pak může jako výhru losovat auto, dům, apod, tj. výhru bez omezení hodnoty.
V případě, že se provozovatel rozhodne použít jako součást herního konceptu tzv. sázku (dle zákona se za sázku bude provozovat i rozdíl mezi nabízenou cenou zboží nebo služby a jejich cenu obvyklou, jakož i částka převyšující cenu za volání nebo odeslání textové nebo multimediální zprávy vyplývající ze smlouvy mezi účastníkem hazardní hry a poskytovatelem služeb elektronických komunikací), pak bude muset vyloučit to, že o výhře nebo prohře v takové soutěži rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Problém nebude u soutěží, u kterých je zcela vyloučen prvek náhody (koncepty kreativní, znalostní, apod.). Výkladové nejasnosti mohou opět nastat u těch mechanik, kde nastane spor o to, zdali o výhře nebo prohře zcela nebo zčásti rozhodovala náhoda nebo neznámá okolnost.
Závěrem lze říci, že nová právní úprava přispěje zcela jistě k částečné liberalizaci marketingových aktivit a větší jistotě provozovatelů soutěží, minimálně u těch herních mechanik, kde nebude požadována úhrada sázky.
Petr Kůta, advokát
KMVS, advokátní kancelář, s.r.o.