Přinášíme shrnutí nejdůležitějších českých a evropských novinek z oblasti práva autorského, mediálního a reklamního, jakož i z oblasti ochrany osobnosti a ochranných známek.
Tentokrát shrnujeme vývoj od začátku února do konce května tohoto roku, kdy, jak se dále dočtete, proběhla řada zajímavých sporů, týkajících se – mimo jiné – Antonína Zápotockého, prokletí tureckého velvyslance, Pabla Escobara či selského baroka.
Přejeme Vám krásné prázdniny plné neobyčejných zážitků i zaslouženého odpočinku!
Autorské a mediální právo
Vládní návrh zákona o veřejných kulturních institucích a o změně souvisejících zákonů
Obsah: Návrh zákona zakotvuje novou právnickou osobu – veřejnou kulturní instituci. Ta bude mít formu ústavu dle občanského zákoníku a bude ji moci založit stát, obec nebo kraj za účelem poskytování kulturních služeb (knihovny, divadla atd.).
Stav: Návrh nyní čeká 3. čtení v Poslanecké sněmovně.
Celé znění a přehled legislativního procesu návrhu naleznete zde.
Zákon, kterým se mění zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 227/2009 Sb.
Obsah: Návrh zákona zřizuje registr umělců, do kterého budou umělci registrováni dobrovolně na svou žádost a za poplatek. Registrovaní umělci pak budou moci při splnění dalších podmínek získat podporu formou stipendia na tvůrčí nebo studijní účely.
Stav: Návrh je nyní po 1. čtení projednáván ve Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny.
Celé znění a přehled legislativního procesu návrhu naleznete zde.
Účinnost nařízení o digitálních službách, tzv. DSA (nařízení (EU) 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES)
Obsah: Nařízení o digitálních službách komplexně upravuje sektor digitálních služeb v rámci EU a jeho cílem je zajistit správné fungování jednotného trhu, udržovat bezpečné online prostředí a chránit základní práva uživatelů. DSA stanovuje pravidla a povinnosti pro digitální služby, které fungují jako zprostředkovatelé, tedy propojují uživatele se zbožím, službami a obsahem. Jedná se o celé spektrum digitálních služeb, od služeb poskytujících síťovou infrastrukturu, přes webhosting až po online platformy, jako jsou sociální sítě nebo internetová tržiště. Služby s větším společenským a ekonomickým dopadem musejí splňovat přísnější podmínky. Podrobnější informace o jednotlivých povinnostech zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR zde. Na dodržování nových pravidel bude dohlížet v jednotlivých členských zemích EU národní koordinátor digitálních služeb, kterým bude v případě České republiky Český telekomunikační úřad.
Kompletní znění nařízení DSA je dostupné zde.
Píseň Hold Back The River není plagiátem písně Pábitelé – Ladislav Štaidl vs. James Bay a Iain Archer
Český hudebník Ladislav Štaidl žaloval zpěváka Jamese Baye a jeho spoluautora Iana Archera, a dožadoval se uznání svého tvůrčího vkladu ke skladbě Hold Back The River. Po smrti Ladislava Štaidla v řízení pokračuje jeho syn, Jiří Štaidl.
Městský soud v Praze dospěl ve svém rozhodnutí z února letošního roku k závěru, že skladba Hold Back The River není plagiátem písně Pábitelé známé v podání Karla Gotta, jejímž skladatelem byl právě Ladislav Štaidl.
Jako důkazy posloužily mimo jiné znalecké posudky Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze (HAMU) a Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU). Posudek HAMU dospěl k závěru, že píseň Hold Back The River je odvozená od autorského díla Ladislava Štaidla. Odborníci ze znaleckého ústavu JAMU usoudili, že melodie je v obou skladbách podobná, avšak je zde také několik podstatných rozdílů a není tak možné učinit jednoznačný závěr o odvození skladby Hold Back The River právě od skladby Pábitelé. Vzhledem k tomu, že JAMU podle soudu zohlednila v rámci posuzování více aspektů, a tedy věc posoudila komplexněji, přiklonil se soud právě k jejímu hodnocení.
Jiří Štaidl se proti rozsudku Městského soudu v Praze odvolal, můžeme tedy očekávat další zajímavé rozhodnutí v této věci.
Rozsudek není zveřejněn, rozhodnutí není pravomocné.
Ochrana osobnosti
Vliv společenského postavení na výši finančního zadostiučinění – Kateřina Kristelová vs. MAFRA, a.s.
Moderátorka Kateřina Kristelová žalovala společnost MAFRA a.s., která prostřednictvím portálu Expres.cz zveřejnila desítky bulvárních článků o její osobě, včetně kompromitujících zvukových nahrávek. Nejvyšší soud souhlasil se soudy předchozími, které rozhodly o tom, že MAFRA skutečně do osobnosti žalobkyně zasáhla, neboť nahrávky byly šířeny zejména za účelem zesměšnění K. Kristelové a zvýšení čtenosti článků společnosti MAFRA, nikoli k dosažení některého z převažujících veřejných zájmů. Konečná částka 450.000,- Kč, kterou měla MAFRA zaplatit, však označil Nejvyšší soud za příliš vysokou. Zdůraznil, že K. Kristelová sama o sobě zveřejňovala mnoho informací a intenzivně vystupovala v mnoha médiích a snažila se tak zvýšit svoji popularitu. Soud prvního stupně tedy v dalším řízení přehodnotí finanční kompenzaci a stanoví částku nižší.
Celé znění rozsudku naleznete zde.
Zásah do osobnosti přeložením a šířením cizího článku – V.R. vs. Občanské sdružení Britské listy, z.s.
Pan V.R., lékař pracující v Sheffieldu, poskytl pro server Parlamentní listy rozhovor, který vyšel pod názvem „Šokující slova českého lékaře žijícího v Anglii: Muslimské lékařky odmítají sundat šátek při vstupu na operační sál, muslimští lékaři odbíhají od pacienta k modlitbám, čtení koránu během operace“, v němž hovoří zejména o sílící islamizaci Velké Británie. Britské listy poté vydaly článek, kde jejich šéfredaktor Jan Čulík kritizoval postoj žalobce a označil ho za nehoráznost, která podává hrubě zkreslený obraz o britské společnosti. Autor článku v Britských listech poté některé pasáže přeložil z češtiny do angličtiny a dal je k dispozici vedení nemocnice, kde pracoval žalobce. Nemocnice poté celou věc prošetřovala, nicméně dospěla k závěru, že lékař V.R. svými výroky žádné předpisy neporušil. O vyšetřování ze strany nemocnice Britské listy taktéž zveřejnily článek, který převzala britská média.
Lékař V.R pak za toto jednání Britské listy žaloval. Nejvyšší soud potvrdil, že „byl to právě žalovaný, kdo svou kritiku názorů žalovaného podložil zkresleným obsahem rozhovoru, z nějž vybral jen určité pasáže, jimž se kriticky věnoval. Došlo tak nepochybně k vědomé úpravě kritizovaných názorů, takže i tím ztrácí kritika zčásti na věcnosti a opodstatněnosti.“ Ačkoliv tedy Britské listy pouze parafrázovaly rozhovor lékaře V.R. z jiného média, činily tak způsobem, který neoprávněně zasahuje do osobnosti lékaře. Při stanovování výše peněžité kompenzace pro žalobce je nicméně třeba přihlédnout ke skutečnosti, že Britské listy nejsou bulvárním médiem.
Celé znění rozsudku naleznete zde.
Nárok na odškodnění nemajetkové újmy právnické osoby – Tomáš Měcháček vs. XTV s.r.o.
Herec Tomáš Měcháček v Českém rozhlase v roce 2021 řekl, že online televize XTV je proruská a financují ji Rusové. Provozovatel televize XTV následně zažaloval Tomáše Měcháčka za tento výrok pro poškození pověsti právnické osoby. Městský soud v Praze přiznal XTV nárok na omluvu a finanční kompenzaci ve výši 30.000,- Kč. Tomáš Měcháček se proti rozsudku Městského soudu v Praze odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který verdikt Městského soudu v Praze z prosince 2022 změnil a od pokuty i omluvy upustil.
Podle odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze sice došlo k zásahu do pověsti žalobce, avšak požadovaný nárok na omluvu ani finanční kompenzaci nelze přiznat, protože právnické osoby dle stávajícího závazného názoru Nejvyššího soudu ČR nemají nárok na odškodnění nemajetkové újmy. Tomáš Měcháček s odvoláním proti rozhodnutí prvoinstančního soudu uspěl a omlouvat se ani hradit finanční kompenzaci tedy nemusí. Žalobce avizoval, že se pokusí právní názor Nejvyššího soudu, který zabránil přiznání kompenzace, zvrátit u Ústavního soudu.
Rozsudek zatím nebyl zveřejněn.
Mylné tvrzení o příbuzenství s československým prezidentem Antonínem Zápotockým – herec Oldřich Kaiser vs. CZECH NEWS CENTER a.s.
V několik let trvajícím sporu mezi známým českým hercem Oldřichem Kaiserem a mediálním domem CZECH NEWS CENTER a.s. se Oldřich Kaiser dožadoval zadostiučinění za to, že ho časopis Blesk v roce 2017 mylně označil za příbuzného někdejšího československého prezidenta Antonína Zápotockého.
Tuto informaci převzal Deník Blesk od jiné osoby, avšak Nejvyšší soud uvedl, že žalovaná společnost „zanedbala svou povinnost ověřit si informaci, kterou jejím prostřednictvím sděluje třetí osoba, ačkoli takové ověření v daném případě nepředstavovalo žádné větší obtíže“. Nejvyšší soud také zohlednil, že Oldřich Kaiser je známou osobností, a i proto ho nepravdivá informace mohla významněji poškodit. Vzhledem k okolnostem tedy bylo herci přiznáno odškodnění v částce 400.000,- Kč.
Původně Oldřich Kaiser požadoval odškodnění ve výši 5 mil. Kč a omluvu, a to z toho důvodu, aby sankce plnila preventivní funkci a odradila tak redaktory i do budoucna od podobných zásahů do osobnostních práv. Podle Nejvyššího soudu ale jednak odškodnění v občanskoprávních sporech nemůže být pojato jako podíl na zisku žalovaného, a jednak i kdyby toto odškodnění bylo hypoteticky přiznáno ve výrazně vyšší výši (mimo limity dosavadní ustálené judikatury), neplnilo by stejně kýženou preventivní funkci, neboť vydavatel bulvárního periodika by „pravděpodobně zahrnul svou náhradovou povinnost do rizik podnikání jako výdaj a promítl by jej do cen poskytovaných služeb (nejspíše inzerce), v extrémních případech by patrně zvolil vlastní likvidaci, čímž by se přiznávání takto vysokých náhrad stalo kontraproduktivním“.
Celé znění rozsudku naleznete zde.
Prokletí tureckého velvyslance nesouvisí s výkonem advokacie – Klára Samková vs. Česká advokátní komora
Klára Samková, známá česká advokátka, dostala pokutu od České advokátní komory ve výši 25.000,- Kč za snížení důstojnosti advokátního stavu. Samková v roce 2016 řekla tehdejšímu tureckému velvyslanci Ahmetu Bigalimu: „(…) a protože pane velvyslanče nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám Vás, proklínám Vás, proklínám Vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny a umřete beze cti.“ Nejvyšší správní soud však ve svém rozhodnutí uvedl, že se „jednalo o politický projev, který nijak s výkonem advokacie nesouvisel“. K. Samková tak nemohla být za tento výrok Českou advokátní komorou postižena.
Celé znění rozsudku naleznete zde.
Nejvyšší soud se zabýval oprávněností evidence a uchovávání lokalizačních údajů ze strany operátorů poskytujících služby elektronických komunikací (tzv. data retention)
Nejvyšší soud rozhodl ve sporu žalobce – datového novináře, který se před nižšími soudy dosud neúspěšně domáhal po České republice poskytnutí omluvy za to, že v důsledku špatně provedené transpozice příslušné směrnice Evropské unie (EU) stát umožňuje v přímém rozporu s právem EU shromažďování metadat zejména o komunikaci uživatelů internetu a mobilních telefonů a jejich uchovávání po dobu 6 měsíců. Žalobce tvrdil, že takový postup je nejen v rozporu s právem EU, ale i s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Obvodní soud pro Prahu 1 ani Městský soud v Praze jeho žalobě nevyhověly s tím, že stát neodpovídá za legislativní činnost, a navíc žalobcem deklarovaná újma (obava z možného zneužití uchovávaných dat) je jen potencionální.
Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku odkázal na svou dlouholetou judikaturu, podle které stát odpovídá za porušení práva EU, pokud neprovede řádnou transpozici příslušné směrnice EU do vnitrostátního práva. S odkazem na četná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a princip rovnocennosti dospěl Nejvyšší soud s podrobnou argumentací k tomu, že přiznání náhrady nemajetkové újmy není vyloučeno a dal žalobci nově šanci na prokázání jeho nároku a vyjasnění, zda shromažďování a uchováváním zmiňovaných údajů nedochází k masivnímu zásahu do práv osob využívajících internet a prostředky mobilní komunikace.
Celé znění rozsudku naleznete zde.
Ochranné známky
Spor o selského baroko
Společnost MADETA a. s. se pokoušela zneplatnit konkurenční ochrannou známku obsahující zobrazení několika budov ve stylu selského baroka. Celý spor doputoval až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde společnost Madeta nadále tvrdila, že konkurenční ochranná známka je až příliš podobná její ochranné známce, která taktéž zobrazuje selské baroko. Konkurence naopak tvrdila, že si MADETA nemůže přivlastnit zobrazení celého jednoho architektonického stylu, takové jednání považuje za rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Nejvyšší správní soud dal za pravdu konkurenční společnosti, potažmo Úřadu průmyslového vlastnictví, když rozhodl, že „porovnávaná označení sice vyobrazují stejný námět budov ve stylu selského baroka, avšak ztvárňují jej odlišným a nezaměnitelným způsobem...“ (jiný počet budov, jiné barvy apod.).
Celé znění rozsudku naleznete zde.
Spor členů kapely Sifon
Jeden z bývalých členů rockové kapely Sifon, Michal Vaněk, si chtěl registrovat ochrannou známku obsahující název kapely. Současný člen kapely, Jiří Vébr, však této registraci chtěl zabránit, protože dle něj Michalu Vaňkovi toto označení nepatří. Úřad průmyslového vlastnictví Michalu Vaňkovi registraci známky neumožnil z toho důvodu, že Michal Vaněk neprokázal, že označení sám dlouhodobě užíval.
Spor se dostal až před Městský soud v Praze, který rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví potvrdil. Michalu Vaňkovi se nepodařilo ani v soudním řízení prokázat, že označení sám dlouhodobě užíval. Soud k tomu uvedl: „Michal Vaněk byl jen jedním z uživatelů napadeného označení spolu s ostatními členy hudební skupiny SIFON. Jakkoli by bylo možné takové užívání předmětného označení označit za dlouhodobé, kontinuální a s širším geografickým dosahem, žalobce neprokázal, že by byl natolik výrazným členem této hudební skupiny (např. jejím frontmanem), aby si spotřebitelská veřejnost napadené označení spojila výlučně s jeho osobou.“ Podíl na tvorbě a interpretaci skladeb není podle soudu dostačující a rozhodující, jelikož nic nevypovídá o užívání předmětného označení (výlučně) M. Vaňkem. Právě naopak, pokud Michal Vaněk klade důraz na svůj podíl při tvorbě skupiny před rokem 2006 (odchod M. Vaňka ze skupiny), odkazuje na dobu, kdy napadené označení (či jeho obdoby) prokazatelně užíval spolu s Jiřím Vébrem a dalšími členy skupiny. Výhradní spojení s osobou M. Vaňka tak nemůže nastat už jen proto, že na předložených podkladech figuroval Jiří Vébr a další členové původní skupiny SIFON.
Celé znění rozhodnutí naleznete zde.
Pablo Escobar jako ochranná známka
Společnost Escobar Inc., se sídlem v Portoriku, podala v Evropské unii přihlášku slovní ochranné známky ve znění „Pablo Escobar“. Přihláška byla však zamítnuta, protože u ní Evropský úřad duševního vlastnictví shledal rozpor s dobrými mravy. Společnost Escobar Inc. se proti zamítavému rozhodnutí ohradila a tvrdila, že Pablu Escobarovi je sice přičítáno mnoho trestných a zavrženíhodných činů, avšak nebyl za ně nikdy odsouzen, tedy je třeba ctít presumpci neviny. Vykonal navíc dle tvrzení společnosti mnoho dobrých skutků a byl mnohými označován za kolumbijského Robina Hooda. Soudní dvůr EU finálně rozhodl, že i když ctí zásadu presumpce neviny Pabla Escobara, tak veřejnost si jeho jméno spojuje především s organizovaným zločinem, a proto zamítnutí přihlášky ochranné známky potvrdil.
Celé znění rozsudku naleznete v anglickém jazyce zde.
Ostatní
Smí Kinobox kopírovat recenze uživatelů z ČSFD?
Provozovatel Česko-Slovenské filmové databáze (ČSFD) žaloval provozovatele platformy Kinobox ve věci „přetahování“ uživatelských recenzí filmů z ČSFD na Kinobox. Podle Městského soudu v Praze takovýto postup provozovatele Kinoboxu představuje legitimní formu konkurenčního boje, protože na stránky Kinoboxu byly přejímány pouze kopie dat a původní recenze na stránkách ČSFD zůstaly nedotčeny. Rozsudek zatím není pravomocný a do konečného rozhodnutí je v platnosti předběžné opatření zakazující přejímání recenzí ze stránek ČSFD na stránky Kinoboxu.
Rozsudek nebyl zveřejněn a zatím není pravomocný.
