MONITORING - Novinky v autorském a mediálním právu: říjen 2024–únor 2025

Autorské a mediální právo

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Obsah: Jedná se o rozsáhlou novelu, která reaguje především na dynamický vývoj audiovizuálního obsahu. Novelou došlo mimo jiné k přejmenování Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize; dále též k významné změně organizační struktury tohoto fondu, k zavedení podpory videoher, k přepracování systému vytváření tzv. expertních posudků (které by nově měly vypracovávat skupiny hodnotitelů ustanovované ke každé grantové výzvě), ke změně právní úpravy audiovizuálních poplatků (včetně navýšení většiny z nich), k zavedení povinnosti přímých investic ze strany poskytovatelů VOD služeb do výroby českého obsahu nebo k nákupu licencí k českým audiovizuálním dílům, a  v neposlední řadě i ke zjednodušení právní úpravy poskytování pobídek a nastavení jejich udržitelného financování.

K dalším významným změnám zákona pak došlo formou pozměňovacích poslaneckých návrhů. Jedním z takových návrhů byla například prosazena úprava základní výše pobídek z 20 % na 25 % uznatelných nákladů projektu, jakož i úprava maximální výše pobídky až na 450.000.000, - Kč na jeden pobídkový projekt. Jiný z poslaneckých návrhů přispěl k definiční úpravě poslání Národního filmového archivu zohledňujícího více i péči o videohry ze strany této významné paměťové instituce.

Stav: zákon schválen a publikován ve Sbírce zákonů.

Celé znění novely i znění všech pozměňovacích návrhů, jakož i přehled legislativního procesu návrhu naleznete zde.

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Obsah: Návrh zákona reaguje na technologický vývoj prostředí, v němž působí elektronická média, a plní závazek vlády zaměřit se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií. Obsahuje také zvýšení koncesionářských poplatků a rozšíření okruhu poplatníků těchto poplatků, které by se tak nově měly vztahovat i na ty, kteří sice nevlastní televizní nebo radiový přijímač, ale používají chytrý telefon nebo mají internetové připojení. Dochází také k omezení povolených hodin sponzoringu na veřejnoprávních médiích, s tím, že nebude umožněna reklama na internetu ani v mobilních aplikacích veřejnoprávních médií.

Stav: návrh prošel 3. čtením a nyní putuje do Senátu.

Celé znění a přehled legislativního procesu naleznete zde.

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů)

Obsah: Navrhovaná právní úprava rozšiřuje stávající povinnost odevzdávání povinných výtisků tištěných neperiodických publikací a periodického tisku o vybrané publikace pořízené elektronicky a vybraný elektronický periodický tisk. Zakotvuje též právní úpravu web-harvestingu, který bude provádět Národní knihovna.

Stav: návrh nyní čeká 1. čtení v Poslanecké sněmovně.

Celé znění a přehled legislativního procesu návrhu naleznete zde.

Ochrana dobré pověsti právnických osob – ústavní stížnost Milion chvilek, z.s. – Ústavní soud Pl. ÚS 26/24

Ústavní soud potvrdil, že právnické osoby mají právo na ochranu své dobré pověsti, a pokud dojde k zásahu do ní, mohou žádat přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Soud zdůraznil, že ochrana dobré pověsti se netýká pouze jednotlivců, ale i právnických osob, u nichž může nepravdivé nebo difamující tvrzení negativně ovlivnit jejich reputaci a postavení na trhu. Stěžovatel Milion chvilek, z.s. se domáhal zrušení § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, což Ústavní soud zamítl, protože aplikovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem. Zároveň však soud vyslovil, že účinná ochrana dobré pověsti právnických osob vyžaduje analogické užití stejných prostředků jako při ochraně proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku, včetně práva požadovat přiměřené zadostiučinění.

Celé znění rozhodnutí naleznete zde.

První aplikace ochrany pověsti právnické osoby a omluva Andreje Babiše – Ústavní soud IV. ÚS 2672/23

V souvislosti s kauzou fotomontáže ministra vnitra Milana Chovance ve společnosti nahé ženy měl Andrej Babiš pronést výrok "To je nesmysl, to je zase nějaká provokace asi z dílny agentury Bison & Rose." Za tento výrok požadovala společnost Bison & Rose po Andreji Babišovi omluvu. Všechny soudní instance však věc zamítly s tím, že právnickým osobám nesvědčí právo na ochranu dobré pověsti. Až nyní Ústavní soud navázal na svůj výše zmíněný nález a uvedl, že společnost má právo na ochranu dobré pověsti i jako právnická osoba. Rozhodnutí nižších soudů tak Ústavní soud zrušil a celá věc bude řešena znovu.

Celý nález je dostupný zde.

Spor o název italského seriálu – právo na zachování dobré pověsti obce

Italský seriál inspirovaný skutečným zločinem skončil před soudem poté, co si starosta města Avetrana, kde k události došlo, stěžoval, že by název mohl poškodit dobrou pověst obce. Název obce se totiž vyskytl přímo v názvu seriálu. Soud předběžně rozhodl o zrušení plánované premiéry. Společnost Disney a italská produkční společnost Groenlandia starostově žádosti prozatím vyhověly a změnily název seriálu, aby mohly seriál odvysílat, avšak rozhodnutí soudu mají v plánu napadnout. Podle organizací činných v italské kinematografii by se mohlo jednat o nebezpečný precedens narušující uměleckou svobodu.

Více naleznete zde.

Reklama

Reklama na elektronické cigarety – Nejvyšší správní soud č.j. 5 As 44/2024–37

Společnost SMOKE pro.cz s.r.o. na dvou velkoformátových výkladních tabulích, skleněné stěně a na velkém skleněném panelu šířila reklamu na elektronické cigarety a náhradní náplně do nich. Za to dostala tato společnost pokutu ve výši 20 000 Kč, neboť reklama na tabákové výrobky a náplně do nich je obecně zakázaná. Nejvyšší správní soud však uvedl, že je potřeba rozlišovat obchodní sdělení a reklamu. Zda jde o povolené obchodní sdělení umístěné na prodejně, či o zakázanou reklamu je třeba posuzovat na základě kritérií, jako je velikost polepu, jeho schopnost spotřebitele upoutat, i to, zda jsou výrazným způsobem prezentovány konkrétní značky výrobců elektronických cigaret. V tomto konkrétním případě byla pro krajský soud, který uloženou pokutu potvrdil, jediným kritériem pro posouzení skutečnost, zda jsou v komunikaci uvedeny konkrétní značky, či nikoliv. Správně by tak měla být brána v potaz i velikost polepené plochy, schopnost přitáhnout pozornost na velkou vzdálenost atp. Nejvyšší správní soud proto uloženou pokutu zrušil a vrátil věc krajskému soudu, aby rozhodl znovu a aplikoval správná hodnotící kritéria.

Celé znění rozsudku naleznete zde.

Penny Market a reklama porušující kodex Rady pro reklamu (č.j. 002/2025/STÍŽ)

Rada pro reklamu obdržela stížnost na kampaň obchodního řetězce Penny Market s.r.o. s názvem „Akce, jak si račte přát“.  Kampaň měla za cíl upozornit na nebezpečí rakoviny prsou, řetězec proto nabízel vyšetření prsou zdarma a kampaň v nadsázce obsahovala plakáty s vyobrazenými ženskými prsy v podprsence nabízející silikonová prsa zdarma. Stěžovatel se domníval, že „kampaň může mít špatný vliv na děti, je nevkusná a laciná, a představuje vážné ohrožení základních etických hodnot a důstojnosti žen, je útokem na hodnoty, které vycházejí z náboženského přesvědčení o lidské důstojnosti a tělesných hodnot a jejich vážnosti.“ Řetězec Penny se bránil tvrzením, že „prsa“ jako taková jsou částí lidského těla přibližně poloviny populace (osob ženského pohlaví). Máme za to, že současná doba a společnost jako taková není natolik „prudérní“, aby se nemohlo mluvit o tom, že ženy mají „prsa“ (a to i před dětmi). Dítě, které má mladšího sourozence nebo kamaráda, jistě mohlo vidět ženu kojit dítě apod. Přitom je třeba zdůraznit, že v Reklamě je zobrazena pouze žena s plavkami – obdobné obrázky jsou v dnešní době standardně přítomné na internetu i v jiných médiích.“ Arbitrážní komise rady však shledala rozpor s kodexem, a to konkrétně s kapitolami kodexu Slušnost reklamy a Respekt vůči lidské osobě.

Upozorňujeme, že zde se jedná o samoregulační rozhodnutí.

Předmětné rozhodnutí je dostupné zde.

Ochrana osobnosti

Náhrada nemajetkové újmy má mít i preventivně sankční charakter – Ústavní soud I. ÚS 428/23

Stěžovatelka, Dagmar Havlová, požadovala, aby bulvární deník zveřejnil omluvu a zaplatil odškodnění 5 000 000 Kč za to, že deník nařkl stěžovatelku z mileneckého poměru, a to i v době úmrtí jejího manžela, bývalého prezidenta, Václava Havla. Věc řešilo postupně několik soudů, přičemž mezi nimi panovaly rozpory, jak velká náhrada újmy by měla být stěžovatelce přiznána. Poslední částku pro stěžovatelku stanovil Vrchní soud v Praze na 1 200 000 Kč, zejména proto, že stěžovatelka byla veřejně známá i zapojená v mnoha charitativních projektech. Nařčení bulvárního deníku tak značně zasáhlo do její pověsti. Ústavní soud však vytkl soudům, že nevzaly v potaz preventivně sankční charakter náhrady nemajetkové újmy. Tedy ve zkratce soudy nevzaly v potaz to, že bulvární deník byl součástí nadnárodního koncernu a postih 1 200 000 Kč jej neodradí od dalšího podobného jednání ze kterého by měl prospěch. Ústavní soud tedy vrátil věc nižším soudům, aby znovu rozhodly, avšak nestanovil, jaká by v tomto případě měla být výše přiznané nemajetkové újmy. Lze však očekávat, že bude vyšší než původně přiznaných 1 200 000 Kč.

Celé znění nálezu je dostupné zde.

Mazurek neuspěl se žalobou na ochranu osobnosti – Milan Mazurek vs. Deník SME

Slovenský poslanec Milan Mazurek neuspěl se žalobou na ochranu osobnosti, kterou podal v reakci na tvrzení Denníku SME, že jeho projevy mají extremistický podtext. Deník SME mimo jiné uvedl, že „Mazurek hádzal dlažbové kocky do arabskej rodiny, vyrevujúc urážky na ich náboženstvo“. Podle soudu Denník SME dobré jméno politika nepoškodil, politik si pověst poškodil sám vlastním chováním. Milan Mazurek je totiž právoplatně odsouzený za výroky v žilinském rádiu o Romech a je známý také dalšími rasistickými projevy. V nedávné době se například proslavil tím, že na demonstraci proti islamizaci v čele davu křičel protiislámská hesla a pokřikoval na opodál stojící cizince „Je...m vášho Alaha“.

Více informací naleznete zde.

Miloš Zeman prohrál další soudní spor – Miloš Zeman vs. Zdeněk Šarapatka

Prezident Miloš Zeman musí podle rozhodnutí soudu zaplatit 50 000 Kč jako odškodnění za pomluvu v rozhovoru pro Parlamentní listy. Kromě finančního odškodnění byla prezidentovi uložena povinnost omluvit se písemně žalobci za své výroky. Miloš Zeman v rozhovoru řekl, že: „Šarapatka se může chlubit tím, že je jediný poradce, kterého vyhodili dva premiéři“. Vzhledem k tomu, že se nejedná o první nepravdivý výrok Miloše Zemana o neschopnosti pana Šarapatky, podle soudce se v tomto případě jedná o opakovaný, cílený, potměšilý a dehonestující výrok. Rozhodl tak okresní soud v Rakovníku, jehož rozsudek již nabyl právní moci, neboť Miloš Zeman se proti němu neodvolal.

Více informací naleznete zde.

Nedostatečně ověřené informace a zásah do soukromí – Jiří Hoskovec vs. Ondřej Prokop

Politik Ondřej Prokop (hnutí ANO) v jednom ze svých videí dostupných na YouTube tvrdil, že za falešným účtem na sociální síti X stojí Jiří Hoskovec, který v současné době působí na ministerstvu zahraničních věcí. Na účtu se objevil kompromitující snímek brněnské primátorky Markéty Vaňkové a jejího náměstka Roberta Kerndla (ODS) s bílým práškem. Žalobce (Jiří Hoskovec) se prostřednictvím civilní žaloby domáhal práva na ochranu osobnosti.

Podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 byly výroky Ondřeje Prokopa „učiněny bez dostatečně ověřených informací pro širokou veřejnost a zasáhly do soukromí žalobce“.

Soud žalovanému uložil povinnost odstranit příslušná videa ze svých sociálních sítí a po dobu 1 měsíce zveřejnit omluvu za šíření nepodložených a nepravdivých výroků. Dále mu byla udělena povinnost nahradit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a náklady soudního řízení.

Ondřej Prokop již omluvu zveřejnil, avšak k omluvě připojil tvrzení, že se žádné lži nedopustil. Takto modifikovaná omluva je dle dosavadní judikatury neplatná.

Více informací naleznete zde.

Výroky o zdravotním stavu Miloše Zemana byly pravdivé, žaloba byla zamítnuta

Městský soud v Praze (jakožto soud odvolací) zamítl žalobu bývalého prezidenta Miloše Zemana na ochranu osobnosti, kterou podal kvůli zveřejněným výrokům o svém zdravotním stavu. Soud dospěl k závěru, že vyjadřování Džamily Stehlíkové o Zemanově zdravotním stavu a jeho duševní nemoci na blogu a v médiích bylo pravdivé. Jelikož se jednalo o relevantní fakta a nikoli nepravdivé či zkreslené informace, nebyl shledán protiprávní zásah do jeho osobnostních práv.

Více informací naleznete zde.

Fašismus na Valašsku – D. D. x Muzeum regionu Valašsko, příspěvková organizace a T.B. - Nejvyšší soud č.j. 25 Cdo 2754/2023-395

Pan D. D. požadoval, aby se Muzeum regionu Valašsko omluvilo za to, že na webu zveřejnilo článek s názvem Fašismus na Valašsku, jehož autorem byl pan T.B a ve kterém uvedl mimo jiné, že předek pana D.D, pan F.D., byl „vyznavačem obskurní fašistické mystiky a zastáncem vůdcovského principu (….) dlouholetý stoupenec fašismu“  Krajský soud rozhodl o tom, že tvrzení žalovaných jsou hodnoticí soudy, které ale v několika bodech postrádají skutkový základ. Ve vztahu k tvrzení, že F. D. byl vyznavačem obskurní fašistické mystiky, krajský soud uvedl, že k tomuto tvrzení neměl autor článku žádné podklady s výjimkou zápisu o jednom snu F. D. a toho, že byl F. D. za války vyslýchán ohledně své spiritualistické činnosti, o níž se však vyjádřil tak, že šlo o záležitost starou cca 20 let a považoval ji za podvod. Ve vztahu k tvrzení, že F. D. byl zastáncem vůdcovského principu, měl autor článku k dispozici zápisky F. D., v nichž to F. D. o sobě sám uvedl. Vůdcovský princip však může být vztahován k různým sférám a po válce F. D. tento princip vztahoval ke sféře hospodářské. Z kontextu celého článku včetně výběru osob, jejichž fotografie byly s článkem publikovány, však lze usuzovat, že v běžném čtenáři vyvolává dojem, že F. D. svým přihlášením se k vůdcovskému principu podporoval za války Adolfa Hitlera. K takovému hodnotícímu soudu ovšem autor článku neměl dostatek podkladů. Krajský soud tak potvrdil rozhodnutí předchozí instance, že by se měli oba žalovaní panu D. D. omluvit.

Nejvyšší soud však posoudil, že první sporný výrok žalovaného na adresu F. D. („vyznavač obskurní fašistické mystiky“) se vyznačuje určitým stupněm expresivity, avšak nevybočuje z mezí uznávaných pravidel slušnosti a žalovaný měl při psaní svého článku dostatečné historické podklady pro závěr o problematické politické orientaci F. D. v období Protektorátu.

Nejvyšší soud tak zdůraznil svobodu vědeckého bádání a uvedl, že zásah do práv F. D. byl nevyhnutelným aspektem prezentace výsledků vědeckého bádání a tím i výkonu kritiky vůči jeho osobě, není tak na místě, aby tento projev byl potlačován mocenským zásahem.

Celé znění rozsudku je dostupný zde.

Tomáš Etzler se nemusí omlouvat za výrazy „prokremelská svoloč“ a „kolaborant“ užité na adresu Jordanky Jiráskové potvrdil Nejvyšší soud. – Nejvyšší soud č.j. 25 Cdo 1838/2024-322

O tom, že soudy potvrdily, že Tomáš Etzler se nemusí omlouvat za svůj výrok na sociální síti X: „Je výmluvné, jak kolaboranti typu @TomasNielsen1, @JordankaJ, a jiná prokremelská svoloč, oplakávají most poškozený státem bránícím se agresi, ale vždy drží huby, když ruské vraždící, znásilňující a rabující hordy páchají zvěrstva, válečné zločiny na ukrajinských civilistech.“, jsme Vás informovali už dříve. Nyní Nejvyšší soud potvrdil závěry vyslovené soudy nižší instance. Nejvyšší soud znovu zopakoval, že Jordanka Jirásková je považována za osobu veřejně činnou a musí snést i případné expresivní kritické projevy na svou adresu, zároveň sama mnohdy používá výrazy mnohem hrubšího charakteru, než na její adresu uvedl pan Etzler, a to vůči ústavním činitelům či představitelům jiných států, avšak vůči sobě žalované výroky považuje za „hrubé a vulgární urážky“, jimž je oprávněna čelit žalobou. Soud tak dovolání odmítl.

Celé znění usnesení naleznete zde.

Zásah do osobnosti způsobený veřejným projevem musí mít příčinnou souvislost – Ústavní soud II. ÚS 1335/24

Již dříve jsme Vás informovali o článku „Šokující slova českého lékaře žijícího v Anglii: Muslimské lékařky odmítají sundat šátek při vstupu na operační sál, muslimští lékaři odbíhají od pacienta k modlitbám, čtení koránu během operace“, za který deník Britské listy musel poskytnout kompenzaci lékaři V.R., o kterém článek pojednával. Spor nakonec doputoval až k Ústavnímu soudu, který uvedl, že „při rozhodování o střetu základního práva na svobodu projevu a základního práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména musí soudy nejprve posoudit existenci příčinné souvislosti mezi jednáním a zásahem do osobnostní sféry, a otázku, zda dané jednání přímo vyvolalo důsledky, které představují tvrzenou újmu. Závěr o existenci příčinné souvislosti je nutné řádně odůvodnit, aby z něj bylo zřejmé, v čem spočívá bezprostřední vztah mezi zásahem a porušením osobnostní sféry.“ V tomto konkrétním případě totiž Nejvyšší soud své úvahy odvíjel od toho, že článek byl automaticky v příčinné souvislosti se všemi následky, opomenul přitom skutečnost, že do nemocnice, kde lékař pracoval, byl také zaslán podnět k prošetření, jehož možné následky soud nevzal v potaz. Ústavní soud tak rozhodnutí nižších soudů zrušil.

Celé znění nálezu dostupné zde.

Veřejnoprávní regulace svobody projevu

Pomluva o užívání kokainu – Tomáš Čvančara vs. David Beňo (autor článku na webu Ruik.cz

Sparta společně s Tomášem Čvančarou podnikli právní kroky proti autorovi článku na webu Ruik.cz. V článku autor tvrdil, že je fotbalista vyšetřován kvůli užívání kokainu. Za nepravdivé tvrzení se musí autor T. Čvančarovi veřejně omluvit, za pomluvu byl odsouzen k tříměsíčnímu odnětí svobody s podmínkou a musí zaplatit peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Rozsudek Okresního soudu Praha-východ potvrdil také Krajský soud v Praze a odvolání autora článku zamítl. Podle právního zástupce Tomáše Čvančary měl článek negativní vliv na osobní život hráče, a tak budou dále uplatňovat nemajetkovou újmu, která fotbalistovi vznikla, v civilním řízení.

Více informací naleznete zde.

Masakr v Katyni: Ústavní soud odmítl stížnost někdejšího místopředsedy KSČM, Josefa Skály – II. ÚS 1593/24

Nejvyšší soud rozhodl v případu Josefa Skály a pravomocně ho odsoudil k osmi měsícům vězení s podmínečným odkladem na 1,5 roku, protože Josef skála společně s amatérskými historiky Jurajem Václavíkem a Vladimírem Kapalem zpochybňovali, že masakr v Katyni spáchali Sověti. Ústavní soud odmítl jeho stížnost, ve které se dovolával svobody slova. Ústavní soud uvedl: „Stěžovatelé ve zkoumaném případě zcela v duchu komunistické propagandistické doktríny podřídili pravdu ideologickým účelům, a to s cílem šíření sympatií k bývalému Sovětskému svazu, přičemž popírání dokázaných událostí maskovali "vědeckým názorem" a ukrýváním se za údajnou absolutní svobodou projevu. Ve výsledku tak podporovali ekvivalent teorií podobných té, že "země je placatá", přičemž jeden z nich se paradoxně (a nepříliš vkusně) přirovnal k Giordano Brunovi či G. Dimitrovovi.“ Historická fakta o události v Katyni podle Ústavního soudu nelze zpochybňovat.

Celé znění usnesení naleznete zde.

Projev nenávisti na sociálních sítích a hranice svobody projevu – Palestinci nejsou Hamás

Svoboda projevu sice zahrnuje i kontroverzní a provokativní výroky, avšak nesmí podněcovat k nenávisti či násilí vůči určité skupině osob. Soud řešil případ muže, který na sociální síti X zveřejnil výrok: „Je to naprosto správný přístup. S Palestinci se nedá pracovat jinak než prostředky, kterým rozumí. Je třeba je rozdrtit na prach jako nacisty za 2. světové a mlátit je po hlavě tak dlouho, než konečně pochopí, že terorismem si nic nedobudou“. Na základě trestního oznámení podaného dalším uživatelem sociální sítě podalo Městské státní zastupitelství v Brně obžalobu pro přečin podněcování nenávisti vůči skupině osob. Obžalovaný se snažil obhájit tím, že slovo „Palestinci“ použil jako zkratku pro Hamás, avšak podle soudu nelze tyto pojmy zaměňovat a ztotožňovat. Soud výrok vyhodnotil jako projev nenávisti, který překračuje hranice chráněné svobody projevu. Muži hrozily až tři roky odnětí svobody. Soud nakonec muži uložil peněžitý trest ve výši 10 000 Kč. Rozhodnutí soudu však ještě není pravomocné a o odvolání proti rozsudku bude rozhodovat Krajský soud v Brně.

Více informací naleznete zde.

Ústavní soud: Svoboda projevu není absolutní – ústavní stížnost T. Čermáka a P. Tušla – IV. ÚS 2728/23

Ústavní soud odmítl stížnost T. Čermáka a P. Tušla, kteří se bránili proti rozhodnutím nižších soudů týkajících se jejich výroků. Muži v živém vysílání tvrdili, že „Ukrajinci se v České republice roztahují a kvůli výhodám, které mají, by Češi měli udělat protiakci a ukázat, kdo je tady doma“ nebo také „to je okupace, neboť ta jejich vlajka, barevnej hajzlpapír, je všude“. Soud zdůraznil, že svoboda projevu, byť klíčová pro demokratickou společnost, není neomezená a musí být vyvažována ochranou práv jiných osob, rozhodně tak nepokrývá zločiny z nenávisti.

Celé znění usnesení naleznete zde.

Toxikománie a inzerce THC – Ústavní soud I. ÚS 1933/24

Stěžovatel jako šéfredaktor vydával magazín, který se zaměřoval na pěstování konopí a účinky THC. Soudy tuto aktivitu považovaly za přečin šíření toxikománie, neboť dle úřadů šéfredaktor podněcoval veřejnost ke zneužívání návykové látky a šéfredaktor tak musel uhradit peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Šéfredaktor se však obrátil na Ústavní soud, neboť měl za to, že soudy narušily jeho právo na svobodu projevu, magazín o konopí totiž plnil také preventivní funkci ve vtahu k návykovým látkám, informoval odborné zájmové skupiny o aktualitách týkající se konopí a také se snažil o změnu společenského vnímání konopí a změnu některých zákonů týkajících se konopí.

Ústavní soud dal za pravdu šéfredaktorovi, když konstatoval, že jako novinář požívá zvýšené ochrany a udělený trest je nepřiměřený. Soudy nikdy blíže nekonkretizovaly, jakým způsobem mohly články v magazínu podněcovat ke zneužívání THC, a navíc Evropský soud pro lidská práva (ESLP) již v podobných případech upozorňoval na potřebu pečlivého posouzení i s ohledem na silnou ochranu novinářů při prezentaci názorů jiných osob. Svoboda projevu tak chrání i kontroverzní výroky, avšak pouze v kontextu, kdy neslouží k podpoře nezákonného jednání. Ústavní soud tedy rozhodnutí předchozích soudů zrušil.

Celé znění nálezu dostupní zde.

Útok na LGBT komunitu – ESLP – Minasyan a další proti Arménii

Celkem 14 stěžovatelů se obrátilo na ESLP s tím, že bylo narušeno jejich právo na soukromí a rodinný život včetně zákazu diskriminace. Stěžovatelé byli aktivisté, novináři, vědci apod., všichni aktivně působící v oblasti lidských práv, zejména pak práv LGBT osob. Konkrétní článek, proti kterému stěžovatelé brojili, se vymezoval proti LGBT komunitě, označoval Eurovizi jako „nechutný fenomén“ a zpěvačka Conchita Wurst byla označena za „lidský odpad“. Článek též mimo jiné označoval homosexualitu jako „perverzi“ a uváděl konkrétní jména všech stěžovatelů, které obviňoval z násilného prosazování LGBT rétoriky. ESLP v této věci rozhodl tak, že přiznal stěžovatelům náhradu újmy, a to ve výši 2 000 EUR pro každého stěžovatele. Dle ESLP následné útoky a obtěžování, které museli stěžovatelé snášet, byly jasně v příčinné souvislosti se zveřejněním článku a stěžovatelé byli jednoznačně zasaženi na své cti, osobě a celkově soukromém životě.

Celé rozhodnutí je dostupné v anglickém jazyce zde.

Mezinárodní filmový festival Side by Side – Side by Side International Festival a další proti Rusku

Side by Side je mezinárodní filmový festival s tématikou LGBT, který se mezi lety 2016-2020 konal každoročně v Rusku. Festival byl každý rok několikrát přerušen z důvodu nahlášení bomby nebo jiného ohrožení, avšak všechny telefonáty byly vždy falešným poplachem. Pořadatelé si stěžovali u ESLP na ruský stát, neboť jim nezajistil dostatečnou ochranu, když odmítl zahájit trestní stíhání nebo nebyl dostatečně aktivní v hledání volajícího. ESLP dal za pravdu pořadatelům a z předložených důkazů seznal, že nebyla vynaložena téměř žádná snaha o posouzení důvěryhodnosti varovných telefonátů, přestože se opakovaly každý rok a zcela evidentně cílily na filmový festival. Rusko tak porušilo hned několik článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod včetně práva na svobodu projevu a práva na shromažďování a musí zaplatit pořadatelům festivalu náhradu škody ve výši 7 500 EUR.

Celé rozhodnutí v anglickém jazyce je dostupné zde.

Zveřejnění politických odposlechů – Tânia Alexandra Ferreira e Castro da Costa Laranjo proti Portugalsku

Tânia Alexandra Ferreira e Castro da Costa Laranjo zveřejnila přepis rozhovoru dvou vysoce postavených politiků, který byl pořízen během kriminálního vyšetřování těchto dvou politiků. Tânia Alexandra měla k nahrávce přístup díky tomu, že v době vyšetřování pracovala jako asistentka státního zástupce. Vzhledem k tomu, že byla nahrávka neveřejná, udělily portugalské soudy Tânie Alexandře pokutu ve výši 1 000 EUR. Tânia Alexandra se však obhajovala tím, že zveřejnila přepis nahrávky ve veřejném zájmu a měla by tak být chráněna. I ESLP se však přiklonil na stranu portugalských soudů a uvedl, že část rozhovoru, která byla zveřejněna, obsahovala pouze názory zmíněných dvou politiků na jiné politiky. Článek tak cílil zejména na ukojení zvědavosti čtenářů a tento cíl rozhodně není důvodem k narušení soukromí dotčených politiků.

Celé rozhodnutí v anglickém jazyce je dostupné zde.

Ochranné známky

Válečný slogan nezíská ochrannou známku

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) opakovaně zamítl žádost o registraci ochranné známky k válečnému sloganu „Ruská válečná lodi, jdi do p*dele“. Rozhodnutí potvrdil také Tribunál. Podle rozhodnutí Tribunálu tento výraz nemá dostatečnou tzv. rozlišovací způsobilost, aby mohl být chráněn jako známka konkrétního subjektu (v tomto případě státu Ukrajina). Zároveň obsahuje vulgární výraz, banalizuje ruskou invazi a využívá značku jako nástroj k prodeji zboží. Rozhodnutí potvrzuje, že historicky či politicky významné fráze nelze snadno monopolizovat prostřednictvím ochranné známky.

Celé znění rozhodnutí naleznete zde.