MONITORING - Novinky v autorském a mediálním právu: červen - září 2024

Autorské a mediální právo

Vládní návrh novely zákona o audiovizi

Obsah: Rozsáhlá novela, která reaguje především na dynamický vývoj audiovizuálního obsahu. Dle předloženého návrhu novely by mělo dojít mimo jiné k přejmenování Státního fondu kinematografie na Státní fond audiovize; dále též k významné změně organizační struktury tohoto fondu; k zavedení podpory videoher; k přepracování systému vytváření tzv. expertních posudků (které by nově měly vypracovávat skupiny hodnotitelů ustanovované ke každé grantové výzvě); ke změně právní úpravy audiovizuálních poplatků (včetně navýšení většiny z nich); k zavedení povinnosti přímých investic ze strany poskytovatelů VOD služeb do výroby českého obsahu nebo k nákupu licencí k českým audiovizuálním dílům; a  v neposlední řadě i ke zjednodušení právní úpravy poskytování pobídek a nastavení jejich udržitelného financování.

Další významné změny zákona jsou pak v této souvislosti navrženy formou pozměňovacích poslaneckých návrhů, včetně několika návrhů ministra kultury Martina Baxy a poslance Jana Laciny. Jedním z návrhů Martina Baxy je například prosazována úprava výše pobídek z 20 % na 25 % uznatelných nákladů projektu, jakož i úprava maximální výše pobídky až na 450.000.000,- Kč na jeden pobídkový projekt. Jiným z návrhů Jana Laciny má dojít k definiční úpravě poslání Národního filmového archivu zohledňujícího více i péči o videohry ze strany této významné paměťové instituce.

Stav: Návrh nyní čeká 3. čtení v Poslanecké sněmovně.

Celé znění novely i znění všech pozměňovacích návrhů, jakož i přehled legislativního procesu návrhu naleznete zde.

Vládní návrh novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu a souvisejících zákonů

Obsah: Návrh zákona reaguje na technologický vývoj prostředí, v němž působí elektronická média, a plní závazek vlády zaměřit se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií. Obsahuje také zvýšení koncesionářských poplatků a rozšíření okruhu poplatníků těchto poplatků, které by se tak nově měly vztahovat i na ty, kteří sice nevlastní televizní nebo radiový přijímač, ale používají chytrý telefon nebo mají internetové připojení. Dochází také k omezení povolených hodin sponzoringu na veřejnoprávních médiích, s tím, že nebude umožněna reklama na internetu ani v mobilních aplikacích veřejnoprávních médií.

Stav: Návrh nyní čeká 2. čtení v Poslanecké sněmovně

Celé znění a přehled legislativního procesu naleznete zde.

Vládní návrh novely knihovního zákona

Obsah: Navrhovaná právní úprava rozšiřuje stávající povinnost odevzdávání povinných výtisků tištěných neperiodických publikací a periodického tisku o vybrané publikace pořízené elektronicky a vybraný elektronický periodický tisk. Zakotvuje též právní úpravu web-harvestingu, který bude provádět Národní knihovna.

Stav: Návrh nyní čeká 1. čtení v Poslanecké sněmovně.

Celé znění a přehled legislativního procesu návrhu naleznete zde.

V Německu padlo jedno z prvních soudních rozhodnutí týkajících se využívání autorských děl třetích osob pro učení systémů umělé inteligence (AI) – Robert Kneschke v. LAION e.V.

LAION je e.V. je nezisková organizace vytvářející datasety, které se následně využívají k trénování AI. Tato společnost užila pro vytvoření svého datasetu k trénování AI také fotografii Roberta Kneschkeho (která byla autorem zveřejněna volně na internetu). Společnost tedy vytvořila kopii této fotografie a současně nechala svůj program porovnat její slovní popis s jeho vizuálním vyjádřením. To se nelíbilo autorovi fotografie, který předmětnou společnost zažaloval, neboť k takovému užití fotografie neudělil oprávnění, a naopak užití fotografie (mimo jiné) nástroji umělé inteligence na své webové stránce výslovně zapověděl.

Soud dal v tomto sporu za pravdu společnosti LAION e.V. a konstatoval, že takové užití fotografie spadá do zákonné výjimky pro užití děl za účelem vytěžování textů a dat pro vědecké účely (analogická výjimka je zakotvena i v českém autorském zákoně na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES). Analýza zaměřená na identifikaci souvislostí mezi obsahem obrazu a jeho popisem spadá dle německého soudu pod vědecký účel, který užití díla bez souhlasu autora ospravedlňuje. Současně v takovém případě nemusí tvůrce datasetu přihlížet ani k výslovnému požadavku autora, aby fotografie nebyla užívána k trénování AI, neboť tento požadavek je relevantní pouze v případech, kdy nejde o vědecké užití.

Pro úplnost je potřeba říci, že soud se nezabýval tím, zda předmětná zákonná výjimka se týká nejenom užití fotografie pro vytvoření datasetu, ale rovněž užití fotografie přímo pro následné trénování AI či dokonce pro generování nového obsahu ze strany AI na takovém základě. Takové následné užití nebylo předmětem sporu.

Co je však rovněž podstatné: Soud v rámci odůvodnění rozsudku uvedl, že obecná výhrada autora fotografie na webu (vztažená k celému obsahu webu, bez identifikace konkrétních autorských děl) je dostatečná pro to, aby žádné z autorských děl obsažených na tomto webu nemohlo být užíváno k trénování umělé inteligence pro komerční účely. V tomto smyslu lze rozhodnutí vnímat i jako částečný úspěch žalujícího fotografa.

Je pravděpodobné, že spor bude mít dohru u vyšších soudních instancí, včetně Soudního dvora EU, jehož závěry (na které si tak budeme muset ještě počkat) budou následně závazné i pro soudy ČR.

Celé rozhodnutí (pouze v německém jazyce) naleznete zde.

Reklama

Dle Městského soudu v Praze musí být obchodní sdělení označena jasně jako obchodní sdělení hned na počátku zprávy.

Společnost BOMBAYERE s.r.o. se bránila rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, který této společnosti udělil pokutu za to, že rozesílala SMS zprávy lákající na thajské masáže. To, že se jedná o obchodní sdělení, bylo někdy zřetelné až na konci SMS zprávy. Městský soud v Praze však konstatoval, že smyslem a účelem § 7 odst. 4 písm. a) zákona o některých službách informační společnosti je poskytnout adresátovi obchodního sdělení již na počátku informaci o tom, že se jedná právě o obchodní sdělení, a to proto, aby se mohl rozhodnout, zda toto sdělení vůbec otevře a zda se bude zajímat o jeho obsah. Tento účel by byl zmařen, jestliže by informaci o tom, že se jedná o obchodní sdělení, adresát obchodního sdělení zjistil až poté, kdy by se seznámil s celým obsahem sdělení.

Městský soud v Praze tak žalobu společnosti BOMBAYERE zamítl.

Celé znění rozsudku naleznete zde.

Ochranné známky

Trenýrkárna vs Trenýrkovice

Společnost Sockshire s.r.o. si chtěla nechat zaregistrovat ochrannou známku „Trenýrkovice“. Úřad průmyslového vlastnictví však tento zápis zamítl na základě námitek konkurenční společnosti DaniDarx, s.r.o., které svědčí práva ke starší ochranné známce „Trenýrkárna“. Tento závěr potvrdil i Městský soud v Praze.

Nejvyšší správní soud však nesouhlasil a upozornil především na to, že podobnost obou známek plyne zejména ze slova „trenýrky“, které jakožto nedistinktivní výraz (tedy výraz z běžné slovní zásoby, který sám o sobě nemá schopnost rozlišovat produkty různých prodejců) neposkytuje velkou ochranu a v ostatních znacích se obě označení významně liší. Označení „Trenýrkárna“ navíc odkazuje na místo nebo budovu, která má určitou spojitost s trenýrkami stejně jako např. „sýrárna“ se sýrem nebo „kočárkárna“ s kočárky. Oproti tomu „Trenýrkovice“ vytvářejí dojem názvu fiktivního místa, které je odvozené od názvu obcí a měst jako např. Janovice, Janoslavice nebo od názvů různých druhů pálenek jako slivovice či meruňkovice.

„Ačkoliv je konotace „Trenýrkovice“ s destilátem méně pravděpodobná, zdaleka není mimo hranici fantazie průměrného spotřebitele na tuzemském trhu. Nejedná se totiž pouze o výklad, dle kterého by se mělo jednat o pálenku vyrobenou z trenýrek, ale např. i o to, že s konzumací pálenky mohou být spojeny následky např. v podobě prasknutí či spadnutí trenýrek.“

I významový rozdíl obou názvů přispěl k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl, že obě posuzovaná označení jsou celkově dostatečně odlišitelná tak, aby u veřejnosti nevyvolala nebezpečí záměny. Věc vrátil Městskému soudu v Praze, který bude muset spor obou známek znovu posoudit s tím, že nově bude vázán výše uvedenými závěry Nejvyššího správního soudu. Lze tedy nejspíš očekávat, že Městský soud v Praze tentokrát registraci názvu „Trenýrkovice“ podpoří.

Celé znění rozsudku naleznete zde.

McDonald‘s v EU ztrácí ochrannou známku Big Mac pro kuřecí produkty

Americký řetězec restaurací rychlého občerstvení McDonald's ztratil v Evropské unii právo používat ochrannou známku Big Mac u kuřecích produktů. Tribunál Soudního dvora EU verdikt zdůvodnil tím, že McDonald's neprokázal využívání známky Big Mac u kuřecích produktů po dobu alespoň 5 let v řadě.

Verdiktu unijního soudu předcházela snaha irského podniku z roku 2017 zrušit firmě McDonald's používání názvu Big Mac, který si americký řetězec nechal v EU zaregistrovat v roce 1996 pro výrobky s hovězím a kuřecím masem včetně služeb poskytovaných v restauracích.

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) nejprve žádost firmy Supermac's zamítl a potvrdil, že McDonald's název Big Mac používá u masových a kuřecích sendvičů. To irskou firmu přimělo toto rozhodnutí napadnout u soudu.

Následně Tribunál Soudního dvoru Evropské unie zamítl argumenty společnosti McDonald's a částečně zrušil a změnil rozhodnutí úřadu EUIPO ve prospěch žalující společnosti Supermac's.

Rozhodnutí je částečným vítězstvím konkurenční irské společnosti Supermac's. Proti rozhodnutí se však lze odvolat k Soudnímu dvoru EU, který je nejvyšší soudní autoritou v Unii.

Celé znění aktuálního rozsudku (pouze v anglickém jazyce) naleznete zde.

Nejvyšší soud USA potvrdil zamítnutí ochranné známky „Trump je příliš malý“ („Trump too small“)

Nejvyšší soud USA jednomyslně zamítl snahu registrovat označení „Trump too small“ jako ochrannou známku pro trička zesměšňující bývalého prezidenta a aktuálního prezidentského kandidáta Donalda Trumpa.

Steve Elster, který si chtěl známku zaregistrovat a užívat toto označení jako potisk na tričko, argumentoval, že ustanovení amerického zákona o ochranných známkách, které nařizuje americkému úřadu průmyslového vlastnictví (USPTO) odmítnout zaregistrovat jakoukoli značku, která identifikuje „konkrétního žijícího jedince“ bez souhlasu takové osoby, porušuje jeho práva vyplývající z prvního dodatku americké ústavy (právo na svobodu projevu).

Ačkoli se soudci ve svých argumentech ostře rozcházeli, všichni se shodli na tom, že první dodatek americké ústavy umožňuje úřadu průmyslového vlastnictví odmítnout z uvedeného důvodu registraci ochranné známky. Pokud ochranná známka obsahuje jméno osoby a žadatel o registraci nemá souhlas této osoby, pak je přípustné registraci takové ochranné známky odmítnout; to nelze považovat za nepřípustnou diskriminaci na základě politického názoru (tedy ani pokud předmětnou osobou je Donald Trump).

Soud tak potvrdil odmítnutí registrace ochranné známky „Trump too small“ jako souladné s americkou ústavou.

Celé znění rozhodnutí (pouze v anglickém jazyce) můžete nalézt zde.

Airbnb nebo TREEBNB?

Airbnb, Inc. uspělo v USA s námitkou proti registraci ochranné známky „TREEBNB“ pro krátkodobé ubytovací služby, kterou podali Seth a Victoria Boltovi. Trademark Trial and Appeal Board (americký úřad rozhodující spory týkající se ochranných známek) rozhodl, že značka „TREEBNB“ by pravděpodobně byla zaměnitelná s dobře známou ochrannou známkou „AIRBNB“. Trademark Trial and Appeal Board v této souvislosti uvedl, že služby nabízené oběma subjekty (krátkodobé ubytování) jsou identické a že obchodní kanály i cíloví zákazníci jsou stejní. Značka „AIRBNB“ je navíc považována za silnou a známou ochrannou známku, a rozdíly mezi „AIR“ a „TREE“ jsou nedostatečné, protože klíčová část (kořen obou ochranných známek) „BNB“ zůstala stejná. Trademark Trial and Appeal Board tak potvrdil zamítnutí registrace ochranné známky „TREEBNB“.

Celé rozhodnutí dostupné (pouze v anglickém jazyce) můžete nalézt zde.

Ochrana osobnosti

Televize Prima musí zdravotní sestře Věře Marešové zaplatit 500.000,- Kč – Věra Marešová vs. TV Prima

Zdravotní sestra Věra Marešová čelila v minulosti obžalobě z vražd šesti pacientů a hrozilo jí doživotí. Obžaloba tvrdila, že podávala pacientům silné dávky draslíku, po kterých jim následně selhalo srdce. Soudy ale ženu pravomocně osvobodily, protože nebylo prokázáno, že se skutky staly.

V mezičase o kauze rozsáhle referovala média. Některá z nich Marešová později žalovala pro nerespektování presumpce neviny. Mnohá média například běžně titulovala Marešovou přezdívkou „sestra Smrt“, čímž jednoznačně naznačovala její vinu. S řadou z těchto žalob proti médiím byla již Marešová úspěšná, byť v některých případech vysoudila výrazně nižší částky, než které žalobami žádala.

V aktuálním případě chtěla Marešová od TV Prima finanční kompenzaci 6,7 milionu korun. Obvodní soud pro Prahu 8 jí přiznal pouze 600.000,- Kč. Městský soud v Praze následně částku kompenzace dále snížil na půl milionu, nicméně jednoznačně potvrdil, že TV Prima ve svých reportážích dostatečně nerespektovala presumpci neviny.

Nejvyšší soud nyní potvrdil, že provozovatel televize Prima musí zdravotní sestře Věře Marešové zaplatit 500.000,- Kč za reportáže o jejím trestním stíhání. Dovolání paní Marešové, ve kterém napadala výši přiznaného zadostiučinění jako nepřiměřeně nízkou vzhledem k okolnostem případu, postavení žalované společnosti i s přihlédnutím k rozhodnutím v předešlých případech, Nejvyšší soud jako nedůvodné odmítl.

Celé znění usnesení naleznete zde.

Sousedský spor v Říčanech - identifikace provozovatele pneuservisu

Obyvatel Říčan, pan M. S., se u Okresního soudu Praha-Východ a následně Krajského soudu v Praze domáhal toho, aby jeho sousedé, L. Č. a I. Č., smazali veškeré kamerové záznamy, které zachycují jeho dům a omluvili se za zveřejnění článku „Pneuservis zadarmo uprostřed klidného města“, který vyšel v časopise Říčanský kurýr a ve kterém žalovaní tvrdí, že žalobce provozuje svůj pneuservis bez oprávnění.

Soudy nejdříve uvedly, že žalovaní sousedé mají nastaveno tzv. maskování těch částí záběrů, které zasahují zorným polem na sousední pozemky, včetně nemovitosti žalobce. V textu článku v časopisu Říčanský kurýr pak dle názorů soudů prvního i druhého stupně nebyl žalobce individualizován uvedením svého jména či příjmení, případně jiným identifikačním znakem, který by mohl být běžným čtenářem daného periodika spojován právě s jeho osobou, a jediným vodítkem vedoucím k osobě žalobce by tak mohlo být uvedení názvu ulice (XY) ve spojení s příjmením žalovaných, proto dle soudu nemůže dojít k neoprávněnému zásahu do žalobcových práv. Soudy tak žalobci vůči žalovaným nepřiznaly právo na omluvu ani na finanční kompenzaci.

Nejvyšší soud však dospěl k opačnému závěru, a sice „že žalovaní se v článku identifikovali (uvedením svého příjmení) jako autoři, uvedli název ulice, ve které bydlí (XY v XY), a článek koncipují jako stížnost proti někomu, kdo v centru Říčan podle jejich zkušeností dlouhodobě provozuje „pneuservis zadarmo“. Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že článek není dostatečně určitý a není z něj možné rozpoznat, že směřuje vůči žalobci. Byl-li článek zveřejněn v místním tisku informujícím o dění a životě města Říčany a je z něj patrná adresa autorů, pak místním určením a kritickým popisem činnosti pneuservisu mohla být osoba žalobce dostatečně individualizována, byť není přímo určena jménem ani výslovně tím, že se takto chová v sousedním rodinném domě; z kontextu lze však dovodit, že jde nejspíše o obyvatele ulice Táborská. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce mohly identifikovat pouze osoby znalé místních poměrů či sousedé z blízkého okolí. Omezený okruh adresátů takto pojatého sdělení nevylučuje neoprávněnost zásahu“.

Nejvyšší soud tedy rozhodnutí zrušil a celou věc vrátil soudu prvního stupně k novému posouzení.

Celé znění rozsudku naleznete zde