WHISTLEBLOWING v ČR - ochrana osob, které oznamují porušení práva EU

Právní základ ochrany oznamovatelů v EU a ČR

Česká republika byla stejně jako všechny ostatní členské státy EU povinna do 17. prosince 2021 promítnout do národního právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.

Podle této směrnice je účinná a komplexní ochrana oznamovatelů (tzv. whistleblowerů), tedy osob, které oznámí protiprávní jednání v souvislosti s prací, podstatným prvkem boje proti korupci a součástí fungujícího právního státu, ve kterém se whistlebloweři nebudou muset obávat jakékoliv sankce či odvetného opatření pro případ, že protiprávní jednání v dobré víře oznámí a tím přispějí k ochraně veřejného zájmu.

Oznamovatelem je osoba, která dobrovolně oznámí podezřelé praktiky ohrožující nebo poškozující veřejný zájem, o nichž se dozvěděla v souvislosti s výkonem svého zaměstnání (nebo obdobnou činností), a to nehledě na to, zda jde o veřejnou nebo soukromou organizaci. Mezi chráněné osoby tak patří například zaměstnanci, osoby ve státní službě nebo také OSVČ.

S ohledem na to, že projednávání vládního návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, který byl vládou předložen Poslanecké sněmovně už v únoru tohoto roku jako sněmovní tisk č. 1150 bylo předčasně ukončeno s koncem volebního období, tak stanovená transpoziční lhůta marně uplynula.

Nově zvolená vláda tedy bude muset znovu a bezodkladně předložit Poslanecké sněmovně nový návrh transpozičního zákona, aby co nejdříve splnila požadavky směrnice a tím předešla tomu, že Komise podnikne právní kroky (zahájí tzv. řízení o nesplnění povinnosti) proti České republice za to, že neprovádí unijní právo. V této souvislosti je třeba na rovinu uvést, že ke zpoždění s úplnou transpozicí předmětné směrnice došlo v řadě, respektive dokonce ve většině členských států EU.

Klíčové požadavky směrnice a jejich aplikace v České republice

Jako první je třeba upozornit, že i v případě, kdy marně uplyne transpoziční lhůta, tak se jednotlivec může vůči státu (pojem stát je třeba chápat v širokém slova smyslu) přímo dovolat aplikace konkrétních pravidel obsažených ve směrnici. Ať už se tedy bude jednat o ministerstva či jiné úřady,  orgány místní samosprávy a jimi zřizované organizace, jakož i státní podniky a společnosti, které jsou státem nebo místními samosprávami vlastněny, tak se po nich mohou již nyní oznamovatelé domáhat zavedení interních mechanismů pro podání oznámení a poskytnutí ochrany před odvetnými opatřeními (včetně případné náhrady vzniklé újmy). Tuto skutečnost jednoznačně potvrdilo Ministerstvo spravedlnosti ČR už začátkem listopadu, když vydalo a posléze 15. prosince zaktualizovalo Metodiku k přímé aplikovatelnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.

Ministerstvo spravedlnosti jako gestor příslušné oblasti dále také již spustilo externí oznamovací systém (EOS), prostřednictvím kterého budou moci oznámení podávat všichni oznamovatelé. Oznamovatelé mohou využít externí oznamovací systém bez ohledu na to, zda předtím využili interní oznamovací systém, jehož upřednostnění však může být v konkrétních případech žádoucí.

Jak už bylo naznačeno výše, podstatou směrnice, jakož i předpokládaného zákona je zavedení ochrany pro oznamovatele (popř. i jejich blízké a pomocníky), pokud učiní své oznámení ve veřejném zájmu a v dobré víře (nikoliv například z pomsty či zášti), a to před případnými odvetnými opatřeními. Za tímto účelem směrnice stanoví minimální okruh povinných subjektů ve veřejném i soukromém sektoru, které mají povinnost zavést kanály a postupy pro interní oznamování a pro přijímání následných opatření tzv. vnitřní oznamovací systém a určit nestrannou osobu nebo nestranný odbor příslušný pro příjem oznámení, jejich posouzení a následné přijímání nápravných opatření (slovy původního návrhu zákona tzv. příslušná osoba).

Co se týče okruhu dotčených subjektů v soukromé sféře, tak původní návrh předložený Ministerstvem spravedlnosti počítal po vzoru směrnice se zavedením této povinnosti mimo jiné pro všechny zaměstnavatele s více než 50 zaměstnanci. Návrh schválený vládou projednávaný ve sněmovně však usiloval (bez odpovídajícího vyhodnocení rizik a odůvodnění) o to, aby byl okruh povinných subjektů rozšířen, a to na všechny zaměstnavatele napříč všemi sektory s více než 25 zaměstnanci. Tento záměr byl kritizován jednak ze strany zaměstnavatelů, tak i přímo ve sněmovně opozičními poslanci. S ohledem na vzniklé zpoždění s transpozicí směrnice, tak i na změnu rozložení sil v Poslanecké sněmovně a ve vládě lze doufat, že se předpokládaný nový návrh zákona spíše přidrží minimálního standardu, který stanoví směrnice, tj. limitu 50 zaměstnanců, a nebude mít ambici okruh povinných subjektů takto plošně rozšiřovat.

Konec lhůty pro zavedení vnitřních oznamovacích systémů včetně určení příslušných osob, a vůbec tedy na zavedení systematické ochrany oznamovatelů byl původním návrhem zákona stanoven na datum 31. března 2022.

Doufáme, že nová vláda nebude v tak zásadní otázkách, jaké souvisí se zavedením whistleblowingu v České republice i díky sílícímu tlaku Evropské komise, příliš otálet. Až bude nový návrh zákona o ochraně oznamovatelů předložen do Poslanecké sněmovny, přichystáme pro Vás webinář věnovaný tomuto tématu. V rámci webináře bychom společně podrobně prošli konkrétní podmínky a pravidla pro zavedení vnitřních oznamovacích systémů ve Vašich organizacích včetně jejich navázání na whistleblowing postupy uplatňované zpravidla zahraničními mateřskými společnosti. Prošli bychom také postupy nezbytné pro určení a koordinací aktivit příslušné osoby, zpracování osobních údajů v souvislosti ochranou oznamovatelů a řadu dalších souvisejících otázek.

Budeme samozřejmě rádi již nyní za Vaše případné podněty, dotazy či projevený zájem o účast na webináři.