Vážené dámy, vážení pánové,
prostřednictvím této právní aktuality bychom Vám rádi přiblížili nedávnou rozhodovací praxi správních soudů týkající se svobodného přístupu k informacím.
Nejprve bychom ale krátce zrekapitulovali problematiku povinného poskytování informací. Ta je podřízena tzv. „stošestce“ alias zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který nám všem (zjednodušeně řečeno) umožňuje dostat se k určitým informacím, jimiž disponují orgány veřejné správy a další povinné subjekty jako v oblasti zdravotnictví například zdravotní pojišťovny nebo přímo řízené nemocnice. Rozhodovací praxe správních soudů, pod jejichž agendu spadají spory neúspěšného uchazeče a dožadovaného subjektu, se v průběhu času vyvíjí, a níže zmíněná rozhodnutí lze bezesporu vnímat jako jeden z dalších podstatných „dílků této skládačky“.
Konkrétně se v této aktualitě budeme věnovat dvěma nedávným rozhodnutím Městského soudu v Praze týkajícím se sporů ohledně poskytnutí informace ze strany Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). V jednom případě se žadatel domáhal poskytnutí vybraných informací uvedených ve smlouvách s poskytovateli zdravotních služeb, přičemž je důležité zmínit, že požadoval, aby mu informace byly poskytnuty v určitém formátu, a to konkrétně aby byla data „rozdělená podle poskytovatelů zdravotních služeb a diagnóz“. Pojišťovna však žádost odmítla s odůvodněním, že by pro poskytnutí informací v požadovaném formátu musela „provést rozsáhlou selekci a transformaci dat prostřednictvím SQL skriptů“, přičemž takovýto proces lze dle VZP považovat za vytvoření zcela nové informace, na jejíž zpřístupnění se však „stošestka“ nevztahuje. Stejný osud pak potkal žadatele i v druhém případě týkajícím se žádosti o poskytnutí informací ohledně léčby určitého onemocnění. VZP danou žádost rovněž odmítla, přičemž tento postup opět odůvodnila tím, že „nemá požadované informace v rámci informačních systémů a datového skladu k dispozici, přičemž provedení obsáhlé selekce a transformace dat prostřednictvím SQL skriptů je značně rozsáhlá jdoucí nad rámec povinnosti poskytovatel informace dle informačního zákona“.
Městský soud v Praze obě předmětná rozhodnutí VZP zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud při svém rozhodování poukázal zejména na to, že vytvoření SQL skriptu nelze považovat za odbornou či právní činnost a že se jedná o činnost ryze administrativní. Vytvoření SQL skriptu za účelem selekce požadovaných informací nelze považovat za tvorbu nové informace ve smyslu informačního zákona. Současně soud dodal, že je zcela logické, aby pojišťovna s ohledem na nepřeberné množství dat, jimiž disponuje, rovněž byla odpovídajícím způsobem schopna provést jejich selekci, kterou však (minimálně v obou výše zmíněných případech) nelze považovat za vytvoření zcela nové informace. K samotnému rozsahu povinnosti selekce dat v kontextu informačního zákona se městský soud vyjádřil následovně: „Existuje-li mechanický nástroj, který může být k této činnosti využit, aby bylo vyhledávání rychlejší a efektivnější, a VZP takovými nástroji disponuje, resp. je schopna je v přiměřeném časovém horizontu vyrobit (což VZP ani nepopírá), pak je její zákonnou povinností tak učinit.“ V neposlední řadě je však třeba zmínit, že soud rovněž pojišťovně „připomněl“ její oprávnění podmínit vyhovení žádosti vyžadující „mimořádné rozsáhlé vyhledání informace“ předchozí úhradou nákladů ze strany žadatele.
V souvislosti s výše uvedeným je pak na místě potvrdit, že v rámci nedávné rozhodovací praxe v oblasti povinného zpřístupňování informací podle „stošestky“ se obdobný spor vyskytl již několikrát. Ve všech případech se jednalo o spor týkající se povinného zveřejňování informací ze strany zdravotní pojišťovny, přičemž správní žaloby žadatelů byly ve všech uvedených případech úspěšné. Lze tedy dojít k závěru, že tímto pomalu dochází k nastolení nového trendu „rozšiřování“ okruhu informací a zejména nároků kladených na podobu a složitost finálního výstupu, který budou (nejen) orgány veřejné správy povinny na žádost zpřístupnit. Ve vztahu k oblasti farmacie by se pak bezpochyby jednalo o trend veskrze pozitivní, který by umožnil žadateli především to, aby mohl svou žádost o informace formulovat způsobem zaručujícím poskytnutí co nejpřiléhavějšího a pro následnou praxi co přínosnějšího výstupu.
Pokud byste měli zájem o poskytnutí rady či asistence při přípravě a uplatnění žádosti o informace, jako vždy se na nás můžete s důvěrou obrátit.
S úctou,
Libor Štajer a Lenka Vlková