| Vážené dámy, vážení pánové,
v rámci této aktuality Vám přinášíme čerstvé informace týkající se rozšíření povinného testování zaměstnanců i na zaměstnavatele s 10 až 49 zaměstnanci.
Co se týče schématu povinného testování pro tyto zaměstnavatele, to je totožné se stávajícími povinnostmi dopadajícími na zaměstnavatele s 50 a více, resp. 250 a více zaměstnanci. Jedinou odlišností je opět pouze datum účinnosti jednotlivých povinností. Níže proto přikládáme bodové shrnutí toho nejdůležitějšího. - S účinností od pátku 26.03.2021 bude každý zaměstnavatel (až na drobné výjimky) zaměstnávající 10 a 49 zaměstnanců povinen podmínit možnost osobní přítomnosti svých zaměstnanců na pracovišti podstoupením testu s negativním výsledkem. V praxi se tedy jedná o povinnost zajistit u svých pracovníků testování a následnou kontrolu toho, aby se na pracoviště nedostal žádný zaměstnanec bez provedeného testu s negativním výsledkem.
- Test musí být u zaměstnance proveden v posledních 7 dnech předcházejících příslušnému dni, kdy se má zaměstnanec dostavit na pracoviště zaměstnavatele.
- Pro účely plnění výše uvedené povinnosti jsou zaměstnavatelé s odpovídajícím minimálním počtem zaměstnanců povinni s účinností již od středy 17.03.2021 zajistit pro své zaměstnance POC antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 (provedený profesionálem) nebo preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2, který bude provedený na pracovišti zaměstnavatele.
- Současně vláda zaměstnavatelům umožňuje pro účely kontroly akceptovat zaměstnancem předložený výsledek buď RT‑PCR testu či antigenního testu provedeného poskytovatelem zdravotních služeb, jehož provedení si zaměstnanec obstará sám.
S ohledem na Vaše četné dotazy týkající se problematiky povinného testování přikládáme rozšířený přehled nejčastějších otázek.
FAQ:
Jak může zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec odmítne test postoupit?
V takovém případě je zaměstnavatel v první řadě povinen zajistit to, aby se tento zaměstnanec (který nebude schopen doložit negativní výsledek testu) nedostavil na pracoviště. Co se týče porušení povinnost podstoupení testu, uvedené by mohlo být vyhodnoceno jako porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, z nichž je v rozsahu stanoveném zákoníkem práce možné vyvodit pro zaměstnance pracovněprávní důsledky. V souvislosti s uvedeným je třeba upozornit na výkladové stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu, kde je uvedeno, že by se mohlo jednat i o „jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance podle § 199 odst. 1 zákoníku práce, za kterou zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy/platu“, a to s ohledem na to, že „při testování dochází k zásahu do integrity zaměstnance“. Otázkou je, do jaké míry se v uvedeném případě jedná o legitimní právní názor, či jen politické prohlášení, jehož účelem je eliminovat potenciální konflikty spojené s odmítnutím testování. Jasnou odpověď na uvedené tak zřejmě přinese (bohužel až s odstupem času) až pravomocné soudní rozhodnutí (neboť lze předpokládat, že určité spory zde téměř jistě vzniknou). Současně je však třeba připomenout, že v případě nesplnění předmětné povinnosti se ze strany zaměstnance v první řadě jedná o porušení příslušného mimořádného opatření a může mu být ze strany dozorových orgánů udělena pokuta až do výše 50.000,-Kč.
Kdo všechno spadá pod pojem „zaměstnanec“?
Po několikerých změnách předmětného mimořádného opatření je třeba pod pojem zahrnout jak „klasické“ zaměstnance pracující na základě pracovní smlouvy, tak i „dohodáře“ pracující na základě DPP či DPČ. Dále se pod tento pojem řadí i agenturní zaměstnanci a externí dodavatelé (resp. dle textu opatření „osoby, které na základě jiného právního vztahu, něž je pracovněprávní vtah, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci“).
Může se zaměstnanec „vyhnout“ povinnému testování na pracovišti zaměstnavatele předložením výsledku testu, který si zajistí sám?
Zaměstnavatel pro účely kontroly vstupu na pracoviště akceptovat i výsledek RT‑PCR testu či antigenního testu provedeného poskytovatelem zdravotních služeb, tj. výhradně výsledky testů obligatorně prováděných poskytovatelem zdravotních služeb. Zaměstnavatel naopak není oprávněn akceptovat výsledek „samotestu“.
Je pravidelné testování nutné i v případě zaměstnanců pracujících z domova, tj. v režimu home office?
U těchto zaměstnanců není pravidelné testování nutné. Stále je třeba brát v potaz to, že pokud by se měl takový zaměstnanec dostavit na pracoviště (např. kvůli jednání apod.), bude nutné, aby v takovém případě, stejně jako ostatní zaměstnanci, byl na pracoviště vpuštěn jen s negativním výsledkem testu. Pokud zaměstnanec v daném sedmidenním období vykonává práci pouze mimo pracoviště, je zaměstnavatel povinen mu umožnit podstoupení testu mimo pracoviště.
A co pravidelné testování u zaměstnanců, kteří sice nedochází na pracoviště zaměstnavatele, ale pravidelně vyráží do terénu? Je v tomto případě povinné?
I u těchto zaměstnanců je pravidelné testování nutné, přičemž zaměstnavatel by jim měl umožnit podstoupení testu mimo pracoviště zaměstnavatele. Nicméně, je třeba upozornit na to, že preferovanou variantou (která bude dle prohlášení Ministerstva průmyslu a obchodu kontrolována) je provádění testování na pracovišti, bude-li to jen alespoň trochu možné.
Je nutné testovat i zaměstnance smluvních partnerů či dodavatelů?
Pokud se jedná o osoby, které na pracovišti zaměstnavatele vykonávají práci či obdobnou činnost spolu s jeho zaměstnanci, pak je i u těchto osob testování povinné. Každý případ je však třeba s ohledem na obecnou formulaci mimořádného opatření vždy pečlivě zvážit, resp. posoudit dle konkrétních okolností.
Jak je třeba postupovat, pokud je zaměstnanec testován pozitivně?
V tomto případě je zaměstnance povinen uvědomit zaměstnavatele a rovněž poskytovatele pracovnělékařských služeb (určí-li tak zaměstnavatel) či svého praktického lékaře. Příslušený lékař pak vystaví zaměstnanci žádanku na konfirmační RT-PCR test, který je zaměstnanec povinen podstoupit. V závislosti na výsledku konfirmačního testu je pak zaměstnanci nařízena izolace, nebo se může vrátit na pracoviště. Co se týče období mezi pozitivním výsledkem prvního testu a výsledkem konfirmačního testu, zaměstnavatel po dobu jeho trvání nesmí vpustit zaměstnance na pracoviště, přičemž podle Ministerstva průmyslu a obchodu se jedná o jinou překážku na straně zaměstnavatele, kdy je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnancům náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.
Jsou zaměstnavatelé s počtem zaměstnanců nižším než 10 oprávněni nařídit svým zaměstnancům povinné testování?
Při posouzení možnosti zaměstnavatele nařídit zaměstnanci povinné testování (resp. podmínit jeho přítomnost na pracovišti negativním výsledkem testu) je třeba vycházet zejména z pracovněprávních předpisů a předpisů týkajících se ochrany veřejného zdraví a potažmo i poskytování zdravotních služeb. Z tohoto hlediska není dle našeho názoru obecné, plošné testování zaměstnanců nařízené zaměstnavatelem možné (s výjimkou určitých specifických provozů či skupin zaměstnanců), a to ani v situaci, kdy by proběhlo veškeré testování na náklady zaměstnavatele a zaměstnanci by byla z jeho poskytnuta plná náhrada mzdy. Se souhlasem zaměstnance, tedy na bázi dobrovolnosti, samozřejmě testovat lze.
Jak dlouho budou výše popsané povinnosti platit?
Platnost, resp. délka trvání příslušných mimořádných opatření nebyla ze strany ministerstva nijak omezena a povinné testování by tedy mělo být ve výše popsané podobě prováděno až do okamžiku jejich zrušení nebo změny. Současně je třeba zmínit, že možnost vydávání mimořádných opatření není (na rozdíl od vládních krizových opatření) podmíněna trváním nouzového stavu. |
