Vážené dámy, vážení pánové,
dovolujeme si, vzhledem k četným dotazům týkajícím se dnes uveřejněného článku na: http://hn.ihned.cz/c1-61958130-pravidla-v-miliardovem-byznysu-s-leky-muze-zmenit-vyrok-soudu, zaslat, pro vyloučení nedorozumění, následující doplnění a upřesnění informací obsažených v článku.
V průběhu února tohoto roku vydal čtvrtý senát (tedy jiný senát NSS než ten, který rozhodoval dosud) Nejvyššího správního soudu (NSS) ve věci č.j. 4 Ads 35/2013 usnesení v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR, vydaného v rámci revize úhrad referenční skupiny č. 25/2-antihypertenziva, inhibitory ACE dlouhodobě působící, p.o.
V rámci tohoto usnesení čtvrtý senát NSS mj. konstatoval, že:
i. dospěl při předběžném posouzení věci k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl opakovaně zaujat a následně několikrát v dosavadní praxi uplatňovaném judikátu třetího senátu NSS ze dne 28. 4. 2011, č. j. 3 Ads 48/2010-237. V rámci tohoto rozsudku třetí senát NSS mj. judikoval, že držitelé registrace, dovozci a výrobci (žadatelé o stanovení max. cen a výše a podmínek úhrady ve smyslu § 39f odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 48/1997 Sb.) nejsou rozhodnutím SÚKL o výši úhrady za konkrétní léčivý přípravek přímo dotčeni na svých veřejných subjektivních právech, neboť nejsou účastníky pojistného vztahu a žádná veřejná subjektivní práva, o kterých je v řízení rozhodováno, tudíž nemají. Soudní ochrana tedy může být podle dřívějšího rozhodnutí třetího senár judikátu účastníkům řízení před SÚKLem poskytnuta pouze v rozsahu jejich veřejných subjektivních práv procesních, nikoliv hmotných. To v praxi znamenalo, že se NSS na základě tohoto judikátu nezabýval námitkami účastníků, týkajících se výše úhrady a jejího souladu s ustanoveními zákona č. 48/1997 Sb., ale řešil pouze procesní nedostatky, vyplývající z nedodržení postupu dle správního řádu, resp. soudního řádu správního;
ii. čtvrtý senát NSS je přesvědčen, že podatelům kasační stížnosti jako žadatelům o stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků ze zdravotního pojištění a účastníkům řízení, je v rámci soudního přezkumu rozhodnutí, kterým bylo o jejich žádosti rozhodnuto, třeba garantovat (plnou) aktivní procesní legitimaci (a to i v souladu s nálezem Ústavního soudu publikovaného pod č. 57/2007 Sb., na základě kterého vznikl systém správního řízení podle části šesté zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění);
iii. čtvrtý senát NSS je přesvědčen, že soudní ochrana ve věcech tohoto druhu tedy musí být poskytována nejen v rozsahu veřejných subjektivních práv procesních, nýbrž i co do přezkumu námitek, týkajících se zásahu do veřejných subjektivních práv hmotných (tj. přezkoumání souladu stanovené úhrady se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění);
iv. na rozsah soudního přezkumu nemůže mít vliv, zda se v konkrétním případě jedná o (prvotní) stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků nebo o (následné) rozhodnutí o změně výše a podmínek úhrady, a to i pokud je řízení o takové změně správním orgánem zahájeno nikoli na žádost, nýbrž z moci úřední.
Zde je nutné znovu zdůraznit, že v daném případě se však stále jedná o zjištění čtvrtého senátu NSS, které bylo na základě zmíněného usnesení pro určitou kolizi se závěry třetího senátu NSS postoupeno k dalšímu rozhodování rozšířenému senátu NSS. Ten o této otázce rozhodne (formou usnesení) a věc vrátí senátu k dalšímu projednání.
Lze tedy shrnout, že uvedené usnesení je nadějí na změnu dosavadní rozhodovací praxe, která by mohla znamenat možnost uplatňovat práva účastníků řízení/žadatelů o stanovení/změně výše a podmínek úhrady v plném rozsahu! V tuto chvíli však toto usnesení nemá vliv na aplikační praxi soudu. Je ale přinejmenším dobrou zprávou, že žadatelé v rámci řízení o výši a podmínkách úhrady neúnavně opakovaně uplatňují svá práva, která jim podle našeho názoru zcela náleží, a může tak dojít ke změně stávající praxe.
V případě, že bude třeba cokoliv upřesnit či doplnit, jsme Vám kdykoliv k dispozici.
S úctou
Libor Štajer